Prezentace 21.12.

Model M 1:50 na podložce 42x42cm
Šedá lepenka

Situace M 1:250

Vnitřní perspektiva

Vnější perspektiva

Koláž - zasazení objektu

Materiál a nosné konstrukce komplexu

Návrh jsem se rozhodla přetransformovat do prvku na dětském hřišti (tzv. prolejzačky). Koncept mi umožní upustit od problematiky řešení např. sociálních zařízení.

Od konceptu tajného pokoje se v půdoryse změnila tloušťka zdí a hlavně šířka chodeb. Slabé, 150 cm široké zdi by neunesly váhu střech všech místností, proto jsem je rozšířila o 50 cm.

Z čeho by měl být objekt postaven? Nechci na můj dojem žádnou chladnou stavbu či aby budila jistým snobským dojmem (beton, sklo). Stavbu si představuji vystavěnou za pomocí nějakého přírodního materiálu, aby působila pro cílovou skupinu uživatelů (dětí) co nejpřívětivějším dojmem.

Systém Novatop

Zasazení tajného pokoje do krajiny

Když opustím myšlenku čisté a abstraktní kompozice a přesunu se k zasazení objektu do samotné krajiny, je mi jasná jedna věc - objekt patří buď za periferii města či do samotné přírody.

Moje přibližné představy zasazení objektu do krajiny:

Skica s přibližnou představou umístění objektu:

Funkce objektu mi není ještě stoprocentně zřejmá. Čím jsem si jistá je to, že objekt chci uplatnit celý a budu se snažit najít funkci pro všechny jednotlivé pokoje. Od záchytné stanice pro zvířata jsem se dostala k myšlence jakéhosi zařízení pro děti. Ne přímo školka, ale objekt pro dočasné zabavení dětí. Zatím ale nápadům nechám volný průběh.

Pokračuji v tajném pokoji

Pro usnadnění práce jsem si celý objekt zjednodušeně vymodelovala ještě v Autocadu. Nadále pracuji i s kartonovým modelem, ale počítačový model mi značně pomohl s představou vnitřní perspektivy. S tou jsem měla docela problém, protože jsem si nedokázala moc dobře představit správné sbíhání do úběžných bodů.

Dále jsem od minule pokročila s otvory. S původním návrhem s dveřmi a okny jsem se rozloučila, díky konzultaci jsem o modelu začala více přemýšlet jako o kompozici než jako o domu. U pokojů jsem odstranila vnější zdi, které jsou vidět z nádvoří. Objekt je tedy z venku téměř nepropojený s okolím a hra světla se odehrává uvnitř objektu.

Vnitřní perspektiva objektu

Axonometrické zobrazení

Tajný pokoj začátky

Se zadáním tajného pokoje se snažím vypořádat pomocí práce s jednoduchými tvary. Mým výchozím tvarem je kvádr 4x4x3 m.

Na schématu mám zjednodušeně zakreslené základní myšlenky celé kompozice - původní kvádr jsem rozdělila na 4 stejné místnosti a začala jsem uvažovat nad umístěním tajného pokoje. Tajný pokoj musí být propojen s exteriérem a zároveň i do jednoho ze čtyř pokojů. Jelikož jsem chtěla zachovat čtvercový půdorys, bylo potřeba jít s kompozicí do výšky. Tajný pokoj jsem tedy umístila pod jeden ze zmíněných pokojů a udělala jsem z něj tajný přístěnek pod schody. Stále jsem však počítala s objemy, aby bylo zachováno pravidlo 4,5 - 5,5% z celé kompozice.

Původní návrh

Původně jsem měla vyzdvižené 2 místnosti naproti sobě - což se ukázalo jako poměrně zbytečná věc. Pokoj by musel být podepřen sloupem či něčím se stejnou funkcí. Místnost navíc neměla žádný důvod, proč by měla být tak situována, proto je z celé kompozice ve finálním modelu vyzdvižena pouze místnost nad tajným pokojem.

Pracovní model po úpravě pokoje

Pohledy a řezy

Skica pohledu ze vnitřku pokoje

Perspektivní pohled 

Půdorys (chybně zakreslený)

Příklad geometrie v architektuře

Stavba, která mě zaujala z hlediska použité geometrie je poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který navrhl architekt Jan Blažej Santini-Aichel.

Stavba ve stylu barokní gotiky je opravdu velmi výjimečná, vzájemně zde pronikají složité prostorové útvary, kostel se v tehdejší době naprosto vymykal běžným stavbám. 

Symbolická pětka

Stavba má kompozici pěticípé hvězdy - pěticípý půdorys, pět vchodů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, pět hvězd a pět andělů na hlavním oltáři. Dále je zde určitý symbol pěti ran Kristových, ale také pěti písmen v latinské slově „tacui“ (mlčel jsem) a především pěti hvězd ve svatozáři mučedníka sv. Jana Nepomuckého.

Geometrie stavby

Konstrukce kostela vychází z geometrie kruhu, přičemž mnohonásobně opakuje číslo pět jako odkaz na pět hvězd Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého světce. Dobře tak ukazuje způsob, kterým Santini obvykle konstruoval své stavby prakticky pouze za použití kružítka, přičemž budoval celou stavbu pomocí úseků kružnic, jejichž poloměrem jsou zpravidla násobky základního modulu stavby.

          Východiskem konstrukce půdorysu je šest soustředných kružnic se středem v centru stavby. Z nich nejmenší určuje světlý rozměr prostoru lodi kostela, největší je opsána vnějšímu líci obvodové zdi předsíní.

          Do kružnice vymezující půdorys lodi je vepsán pravidelný desetiúhelník. Jeho strany jsou poloměry kružnic, které opsány z jeho vrcholů určují vedení vnitřního líce zdi „cípových výklenků“ hlavního prostoru. Dalšími kružnicemi je určeno vedení vnějšího líce obvodové zdi „paprsků“ stavby.Na kružnicovou konstrukční síť půdorysu vlastního kostela plynule navazuje i osnova půdorysného rozvrhu ambitů, bran a kaplí. I zde je základem několik soustředných kružnic se středem v centru kostela. Dalšími kružnicovými konstrukcemi jsou vymezeny půdorysy pěti pětibokých kaplí i určeny rozměry bran.

Zdroje:
Diplomová práce Růženy Štíchové
Zelená hora - památka UNESCO
Kostel svatého Jana Nepomuckého - wikipedia

Kostky - uzavřenost

Uzavřenost - to bylo naše abstraktní slovo na vyjádření pomocí kostek.

Téma jsme nechtěly pojmout pouze jako strohé uzavření do nějakého boxu či něčemu podobnému. Stavba, která vznikla pro mě nakonec neměla jen jednotvárnou myšlenku v podobě uzavřenosti (nejvyšší zdi uprostřed), ale i možnost se z této věci částečně vymanit - překonat překážky. Pokud se dokáže překonat nejvyšší překážka, jde postupně snáz se ze samotného uzavření vymanit. 

skici:

půdorys:

perspektivní pohled:

Místo, které mě ovlivnilo - Řecko (Poseidon beach)

Jedno z míst, které mě ovlivnilo doposud asi nejvíce byl třítýdenní pobyt na řeckém poloostrově Thessaloniki s VZP. Od šesti do sedmnácti let mě na toho místo posílali rodiče každé letní prázdniny, za což jsem jim velmi vděčná, protože mám odsud spoustu krásných zážitků nejen kvůli překrásnému resortu, ale i tamnímu okolí.

I kdybych měla po ruce nějaké barvy, nedokázala bych ztvárnit, jak překrásné večery zde byly. V jeden moment vždy moře téměř splývalo s oblohou, což bylo opravdu krásné a nezapomenutelné.

Pocit z nové školy

Aneb jak na mě působí nástup na FA - lidi jsou všude a dokonce i tam, kde bych je nečekala. Praha zkrátka není žádné maloměsto.